U zrození kapely KRAKATOA ROCK jsme byli na jaře roku 1985 my dva, kamarádi a spolužáci Pepík Kahoun (kytara,zpěv) a já Jirka Vrtiška (bicí,zpěv). Od začátku bylo jasné, že dva muzikanti nejsou kapela, ale duo a že je víc než nutné najít další muzikanty. S hledáním hodně pomohla paní Slávka Marešová, tehdejší vedoucí SKP (sdružený klub pracujících) v Mladé Vožici. Vzpomínám, jak při našem rozhovoru, kdy jsem se zmínil jak je těžké v okolí najít basistu nadšeně řekla: "Hele Jirko, na podzim se mi vrátí Radek (syn) z vojny, tak s vámi bude hrát on. Sice hraje na trumpetu a basu v životě nedržel v ruce, ale to se naučí!". A Radek se vrátil z vojny, na basu se naučil (s pomocí Tondy Hájka, basisty skupiny Plavci-Rangers) a zapadl jako třetí stavební kámen do pevného základu kapely.
Další spoluhráči přišli z řad mých spolužáků LŠU Vlašim - Milan Cacák ( klarinet,saxofon) a Karel Kaprálek (klávesové nástroje), který byl záhy také jednomyslně zvolený do funkce kapelníka, protože mu bylo 18 let a měl hudebni vzdělání, potřebné pro Přehrávky (zkoušky hudební způsobilosti), bez kterých se v socialistické republice nesmělo hrát za peníze. Další do kapely přichází Pepík Jankovský (kytara) a uzavírá první kompletní sestavu KRAKATOA ROCK, která je již při prvním pokusu o Přehrávky (na jaře 1986) úspěšná a zapisuje se mezi okresní muzikanty v 1. výkonostní skupině.
Postupem času došlo ještě k vynucené personální změně. Kapelník Karel Kaprálek narukoval na vojnu a na jeho místo nastoupil o generaci starší a zkušenější matador klávesových nástrojů Petr Fischer. Místo Milana Cacáka, pro kterého bylo v kytarové muzice málo prostoru, přichází Petr Schiszman s kytarou.
Nechci zapomenout ani na naše dva dvorní zvukaře, kteří skvěle odváděli svou práci. Byli to Milan Jankovský a Petr Bláha. Oba byli skvělí kamarádi. Oba jsou již v muzikantském nebi...
A také musím vzpomenout na dvorního osvětlovače Láďu Sovu, který se KRAKATOA ROCK upsal krví a svítil jako o život.
Tato sestava odehrála hodně tancovaček, festivalů, kde nabrala množstvi posluchačů, příznivců a kamarádů, pro které byla radost hrát a zpívat.
A přišel rok 1988... Bohužel, zelený Spodek padl pro mne a stejně i pro Pepíka a oba jsme museli narukovat na vojnu. Kapela se na dlouhé dva roky zastavila.
Comeback v roce 1990 byl o to úžasnější... Svoboda ve všem, hraničící až s anarchií, plány, energie, kamarádi, kteří nezapomněli, nové písničky, festivaly a tancovačky všude.
Nikoho z nás tehdy ani v tom nejhloupějším snu nenapadlo, že Pepík, který to vlastně celé vymyslel, ze dne na den skončí.
A zazvonil zvonec a KRAKATOA ROCK byl na dlóóóuhých 31 let konec..............
